ZEMĚDĚLSKÝ PŮDNÍ FOND

Podíl zemědělské půdy z celkové výměry územního celku (B-22)

Zemědělská půda je definována jako soubor pozemků, které slouží bezprostředně zemědělskému výrobnímu procesu. Zemědělská půda zahrnuje ornou půdu, chmelnice, vinice, zahrady, ovocné sady a trvalé travní porosty (dříve louky a pastviny).

>>> vložit odkaz na graf

Olomoucký kraj patří svým podílem zemědělské půdy 52,5 % z celkové výměry spíše mezi průměrné kraje v rámci ČR. Celková výměra zemědělské půdy činí 276 887 ha. Nejvyšší podíl, kolem 60 %, mají kraje Středočeský, Vysočina a Jihomoravský, nejméně pak Karlovarský, jen 37,6 %. V rámci Olomouckého kraje zemědělská půda převažuje především v jižní části území, v oblasti Hané a Moravské brány. Nejvyšší podíly mají ORP Uničov, Přerov a Prostějov, kde zemědělská půda zaujímá přes 72 % rozlohy, a dále ORP Lipník nad Bečvou a Hranice (kolem 65 %). Naopak nejnižší podíl zemědělské půdy, jen kolem 1/3 území, je v ORP Jeseník a Šumperk, pro které jsou typické spíše lesní půdy.

Podíl druhů pozemků z celkové výměry zemědělské půdy (B-23)

V rámci zemědělské půdy lze jednotlivé druhy půdy rozdělit zjednodušeně na ornou půdu, trvale travní porosty a ostatní druhy.

• Orná půda je součástí půdy zemědělské, která je definována jako soubor pozemků, které slouží bezprostředně zemědělskému výrobnímu procesu. Jedná se o podíl orné půdy z půdy zemědělské.
• Trvalé travní porosty (dříve louky a pastviny) jsou součástí půdy zemědělské, která je definována jako soubor pozemků, které slouží bezprostředně zemědělskému výrobnímu procesu. Jedná se o podíl trvalých travních porostů na půdě zemědělské.
• Mezi další druhy pozemků zemědělské půdy patří chmelnice, vinice, zahrady a ovocné sady.

>>> vložit odkaz na graf

Nejvyšší podíl orné půdy na půdě zemědělské mají kraje Jihomoravský a Středočeský (přes 80 %), kraj Olomoucký je čtvrtý s téměř 74 %. V rámci Olomouckého kraje má nejvyšší podíl orné půdy ze zemědělské půdy ORP Prostějov, a to přes 90 %. Následují obecně ORP oblasti Hané, tj. Přerov a Uničov (necelých 90 %) a Olomouc s Litovlí (téměř 85 %). Výrazně nejnižsí podíl orné půdy na zemědělské najdeme v ORP Šumperk, jen přes 37 %. Před ním je s více jak 50 % Šternberk a Jeseník.

Téměř přesně opačná je situace u zastoupení trvale travních porostů na rozloze zemědělské půdy. V republikovém srovnání je nejnižší podíl u hl. m. Prahy (pouhých 5%) a dále kraje Jihomoravského  a Středočeského, nejvyšší podíl má Karlovarský (téměř 55 %) a Ústecký kraj. Olomoucký kraj se pohybuje spolu s Vysočinou s hodnotou těsně nad 20 % na před Středočeským krajem. V rámci kraje jednoznačně dominuje ORP Šumperk (téměř 57 %) a za ním Šternberk (kolem 45 %). Nejnižší podíly trvale travních porostů mají ORP z oblasti Hané, které mají nejvíce orné půdy, tj. Přerov, Prostějov, Uničov, Litovel a Olomouc (3,9 – 8,7 %).

Chmelnice jsou dominancí Ústeckého kraje (2 %), za ním následují kraje Olomoucký a Středočeský (shodně 0,4 %). Ostatní kraje jsou z pohledu chmelnic zanedbatelné. Nejvíce chmelnic se nachází v ORP Přerov a Lipník nad Bečvou, a dále Olomouc a Litovel. Malý podíl chmelnic má také ORP Prostějov a Jeseník.

Vinice mají největší podíl na zemědělské půdě v Jihomoravském kraji (téměř 4,5 %), ostatní kraje mají podíl mnohonásobně nižší. Olomoucký kraj disponuje pouze minimálním podílem vinic, které se nacházejí v ORP Olomouc, Přerov a Prostějov.

Zahrady – nejvyšší podíl zahrad na rozloze zemědělské půdy má Hl. m. Praha, kolem 20 %, ostatní kraje jsou pak v tomto podílu relativně vyrovnané. Situace v Olomouckém kraji je rovněž vyrovnaná a podíly se pohybují v rozmezí 2 – 6 %, celkově za kraj je to 4,5 %.

Ovocné sady – nejvyšší podíl ovocných sadů má Hl. m. Praha, a to 3 % zemědělské půdy, následují Ústecký a Jihomoravský s 2 %. Olomoucký kraj se pohybuje s necelým 1 % někde ve středu. Co se týká ORP v kraji, největší podíl ovocných sadů je soustředěn v ORP Lipník nad Bečvou s 5,7 %, následují Mohelnice a Litovel. Nejmenší podíl ovocných sadů je pak v ORP Jeseník, Zábřeh a Šternberk.

Bonitované půdně ekologické jednotky a třídy ochrany zemědělského půdního fondu (A-41) / Podíl tříd ochrany zemědělské půdy z celkové výměry územního celku (B-26a)

Zemědělský půdní fond je podle zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu základním přírodním bohatstvím naší země (dále jen zákon o ochraně ZPF), nenahraditelným výrobním prostředkem umožňujícím zemědělskou výrobu a je jednou z hlavních složek životního prostředí. Ochrana zemědělského půdního fondu, jeho zvelebování a racionální využívání jsou činnosti, kterými je také zajišťována ochrana a zlepšování životního prostředí.

Zemědělský půdní fond tvoří pozemky zemědělsky obhospodařované, to je orná půda, chmelnice, vinice, zahrady, ovocné sady, trvalé travní porosty a půda, která byla a má být nadále zemědělsky obhospodařována, ale dočasně obdělávána není (zemědělská půda).

Třídy ochrany zemědělského půdního fondu jsou vyhlášeny z důvodu ochrany úrodných půd, zajištění zemědělské výroby a ochrany životního prostředí a vycházejí z databáze bonitovaných půdně ekologických jednotek (BPEJ). Třídy ochrany zemědělského půdního fondu stanovuje vyhláška MŽP 48/2011 Sb., kde je k jednotlivým třídám uveden výčet kódů BPEJ. BPEJ jsou označeny pětimístným kódem – klimatickým regionem, hlavní půdní jednotkou, skeletovitostí a hloubkou půdy a sklonem a expozicí. Pro Olomoucký kraj je významné sledování  1. a 2. třídy ochrany ZPF. 

>>> vložit odkaz na mapu

Nejcennější půdy v Olomouckém kraji se nacházejí na jihu území, v oblasti Hané, Hornomoravského úvalu a Moravské brány. Největší zastoupení těchto půd mají ORP Prostějov, Uničov a Přerov, kde se rozloha půd s 1. a 2. třídou ochrany pohybuje mezi 56,5 – 58,5 % celkové rozlohy ORP. Výrazně nejmenší podíl chráněných půd má ORP Jeseník (jen 3,4 %) a dále Konice a Šumperk (kolem 10 %). Co se týká podílu těch vůbec nejcennějších půd, tj. 1. třídy kvality, největší je v ORP Prostějov s 35,7 % a Uničov s 31,3 %.

>>> vložit odkaz na graf

Podíl jednotlivých druhů pozemků z celkové výměry územního celku (B-27)

Zastavěná plocha a nádvoří je pozemek, na němž se vyskytuje budova včetně nádvoří (tj. části zastavěného stavebního pozemku, obsahující dvůr, vjezd, drobné stavby, bazén, zatravněné plochy, okrasné záhony a jiné přiléhající plochy, které slouží k lepšímu užívání stavby), vyjma skleníku, který je v katastru evidován jako budova, postaveného na zemědělském nebo lesním pozemku, budovy postavené na lesním pozemku a budovy evidované na pozemku, dále vodní plocha, společný dvůr, zbořeniště, vodní dílo. Jako ostatní plocha jsou zařazeny pozemky neuvedené v daných druzích pozemků. Les je v katastru nemovitostí definován jako pozemek s lesním porostem a pozemek, u něhož byly lesní porosty odstraněny za účelem jejich obnovy, lesní průsek a nezpevněná lesní cesta, není-li širší než 4 m, a pozemek, na němž byly lesní porosty dočasně odstraněny na základě rozhodnutí orgánu státní správy lesů. Dalším sledovaným druhem pozemků jsou vodní plochy. Zemědělské pozemky jsou řešeny výše v rámci samostatného jevu.

Největší podíl zastavěných ploch je v Hl. m. Praze, a to přes 10 %, následuje Moravskoslezský s 2,2 %. Další kraje mají od 0,9 do 2 %, Olomoucký kraj patří s 1,6 % k méně zastavěným krajům. V rámci Olomouckého kraje je nejzastavěnějším ORP Přerov s 2,4 % území, dále Prostějov, Olomouc, Lipník nad Bečvou a Uničov, které mají nad 2 % zastavěných ploch. Naopak nejméně zastavěným ORP je Jeseník s necelým 1 %.

Ostatní plochy jsou výrazně nejvíce vymezeny v Hl. m. Praze, kde tvoří téměř 38 % území, následují kraje Karlovarský a Ústecký s přibližně 15 %. Olomouckému kraji patří pátá příčka s 9,3 % ostatních ploch. Nejméně takových ploch má Vysočina, jen něco přes 6 %. V rámci kraje je nejvíce ostatních ploch v ORP Olomouc (18 %), dále v ORP okresu Přerov (asi 11 %). Nejméně ostatních ploch je na Jesenicku (5,6 %), a dále na Šumpersku a Litovelsku (do 6,5 %).

Nejvýraznější podíl vodních ploch v republikovém měřítku je v Jihočeském kraji, téměř 4,5 %, naopak nejméně vodních ploch je v kraji Olomouckém (jen 1,2 %). Nejvýraznější podíl v kraji je potom v ORP Přerov (2,5 %), dále Mohelnice a Lipník nad Bečvou (nad 1,5 %). Nejsuššími místy kraje jsou ORP Šternberk, Šumperk a Konice, kde podíl vodních ploch nepřesahuje ani 1 % celkové rozlohy území.

Lesní pozemky tvoří největší část rozlohy v kraji Libereckém (téměř 45 %), nejmenší v Hl. m. Praze (10,6%) a kraji Středočeském (27,5 %). Olomoucký kraj je s 35,5 % zhruba v polovině. V rámci Olomouckého kraje je nejvíce lesů na severu kraje, Jesenicko a Šumpersko pokrývá 55-60 % lesů. Naopak nejméně lesů se vyskytuje na Přerovsku (pouhých 10 % území) a dále na Prostějovsku, Uničovsku a Bečevskolipnicku (do 18 %).

POZEMKY URČENÉ K PLNĚNÍ FUNKCÍ LESA

Lesy, jejich kategorizace a vzdálenost 50 m od okraje lesa (A-37a)

Podle zákona č. 289/1995 Sb., o lesích (dále jen lesní zákon) jsou lesem lesní porosty s jejich prostředím a pozemky určené k plnění funkcí lesa. Pozemky určené k plnění funkcí lesa jsou:

• a) pozemky s lesními porosty a plochy, na nichž byly lesní porosty odstraněny za účelem obnovy, lesní průseky a nezpevněné lesní cesty, nejsou-li širší než 4 m, a pozemky, na nichž byly lesní porosty dočasně odstraněny na základě rozhodnutí orgánu státní správy lesů
• b) zpevněné lesní cesty, drobné vodní plochy, ostatní plochy, pozemky nad horní hranicí dřevinné vegetace (hole), s výjimkou pozemků zastavěných a jejich příjezdních komunikací, a lesní pastviny a políčka pro zvěř, pokud nejsou součástí zemědělského půdního fondu a jestliže s lesem souvisejí nebo slouží lesnímu hospodářství. U těchto pozemků může orgán státní správy lesů nařídit označení jejich příslušnosti k pozemkům určeným k plnění funkcí lesa.

Lesy se člení podle převažujících funkcí do tří kategorií, a to na lesy ochranné, lesy zvláštního určení a lesy hospodářské. O zařazení lesů do kategorie lesů rozhoduje orgán státní správy lesů na návrh vlastníka lesa nebo z vlastního podnětu.

1. Lesy ochranné jsou lesy na mimořádně nepříznivých stanovištích (sutě, kamenná moře, prudké svahy, strže, nestabilizované náplavy a písky, rašeliniště, odvaly a výsypky apod.), vysokohorské lesy pod hranicí stromové vegetace chránící níže položené lesy a lesy na exponovaných hřebenech, lesy v klečovém lesním vegetačním stupni.
2. Lesy zvláštního určení jsou lesy, které nejsou lesy ochrannými a nacházejí se v pásmech hygienické ochrany vodních zdrojů I. stupně, v ochranných pásmech zdrojů přírodních léčivých a stolních minerálních vod, na území národních parků a národních přírodních rezervací. Do kategorie lesů zvláštního určení lze dále zařadit lesy, u kterých veřejný zájem na zlepšení a ochraně životního prostředí nebo jiný oprávněný zájem na plnění mimoprodukčních funkcí lesa je nadřazen funkcím produkčním.
3. Lesy hospodářské jsou lesy, které nejsou zařazeny v kategorii lesů ochranných nebo lesů zvláštního určení.

Většina lesů v Olomouckém kraji patří do kategorie lesů hospodářských. Lesy ochranné se nachází nejvíce na území CHKO Jeseníky, NPR Králický Sněžník, další výskyt je lokálního charakteru. Lesy zvláštního určení jsou pak rozptýleny po celém území kraje – nejvíce jsou zastoupeny v CHKO Jeseníky a Litovelské Pomoraví, dále v OP přírodních léčivých a minerálních zdrojů, v lázeňských oblastech. Rovněž zde patří lesy na území vojenského újezdu Libavá a nově vzniklých obcí.

Hranice přírodních lesních oblastí (B-32)

Přírodní lesní oblasti jsou území vymezená v rámci průzkumu lesních stanovišť na základě geologických, klimatických, orografických a fytogeografických podmínek. Česká republika je rozčleněna na 41 přírodních lesních oblastí. Přírodní lesní oblasti zahrnují území s podobnými přírodními podmínkami, které spolu vývojově souvisí. Jsou lesnickou obdobou bioregionálního členění republiky a jsou vymezeny vyhláškou č. 83/1996 Sb. Slouží jako východisko pro lesnické plánování, typologické mapování a genetickou klasifikaci lesních dřevin. Pro všechny lesní oblasti byly příslušnými pobočkami Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů (ÚHÚL) zpracovány Oblastní plány rozvoje lesů (OPRL). Tyto rozsáhlé elaboráty doporučují rámcové zásady hospodaření v lesích dle specifických podmínek jednotlivých lesních oblastí.

• LO 34 – Hornomoravský úval zabírá největší území kraje v pásu kolem řeky Moravy a Bečvy, kde jsou lužní lesy (nejvíce je zastoupen jilmový luh a výrazným jarním aspektem bylinné vegetace). Na ně navazují doubravy, kde převládal v původní přirozené dřevinné skladbě dub (typické jsou dubo-habrové háje).  Lesnatost oblasti je 6,4 %.
• LO 29 - Nízký Jeseník na východě kraje, kde převládá vegetační stupeň bukový a jedlobukový. Z původních lesních společenstev jednoznačně zaujímají největší plochu bučiny, kde na přechodu do nížinných poloh mísí s dubem a habrem. Ve vyšších polohách  byla silně zastoupena jedle. Lesnatost oblasti je 35 %.
• LO 30 – Drahanská vrchovina se nachází na západě kraje (Konicko, Prostějovsko), kde se vyskytují dubobukové, bukové a bukodubové vegetační stupně. Z původních lesních společenstev jednoznačně převažují bučiny. Lesnatost je přes 55 %.
• LO 28 - Předhoří Hrubého Jeseníku v oblasti ORP Šumperk a dále pokračující na sever kraje je rozložení lesních vegetačních stupňů nejvíce zastoupeno jedlobukovým a bukovým stupněm, kde je téměř stoprocentní zastoupení bučin jako přirozených lesních společenstev. Lesnatost je 52,5 %.
• LO 27 – Hrubý Jeseník je oblastí kolem CHKO Jeseníky a má nejvyšší lesnatost se všech lesních oblastí v kraji, a to 82 %. V nejvyšších oblastech se rozkládají horské smrčiny (oblast hlavních horských hřbetů) se smrkovým vegetačním stupněm, na které navazují květnaté bučiny se smrkobukovým a bukosmrkovým vegetačním stupněm. Bučiny tak zaujímají největší zastoupení z pohledu přirozených lesních společenstev, dále jsou zastoupeny smrčiny (horské polohy). 
• LO 31 – Českomoravské mezihoří se nachází v západní části ORP Mohelnice a Zábřeh a jeho lesnatost je 28,6 %. V teplejších oblastech na přechodu do nížin se vyskytují dubohabrové háje, na ostatním území převažují bučiny (které jsou nejvíce zastoupeny jako přirozené lesní společenstva). Nejvíce je zastoupen bukový a dubobukový vegetační stupeň.
• LO 37 - Kelečská pahorkatina se nachází na jihu ORP Hranice a na západě ORP Přerov. Její lesnatost je 17 %, kde jednoznačně převažují dubohabrové háje. Z vegetačních stupňů jsou zastoupeny dubobukový stupeň a dále bukový a bukodubový.

Na území Olomouckého kraje dále zasahují oblasti LO 39 Podbeskydská pahorkatina na Hranicku, LO 36 - Středomoravské Karpaty na jižním cípu kraje, LO 25 - Orlické hory na západním cípu kraje a LO 32 - Slezská nížina na severním cípu kraje.