VODNÍ REŽIM

Většina pojmů týkající se vodního režimu včetně nakládání s vodami obecně se řídí zákonem č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon) ve znění pozdějších předpisů (dále jen vodní zákon). Oblast lázeňství je pak zakotvena v zákoně 164/2001 Sb. o přírodních léčivých zdrojích, zdrojích přírodních minerálních vod, přírodních léčebných lázních a lázeňských místech a o změně některých souvisejících zákonů (lázeňský zákon).

Vodní útvary povrchových a podzemních vod, vodní nádrže a jejich ochranná pásma (jev A-47)

• Vodní útvary povrchových a podzemních vod

Vodním útvarem je podle § 2 vodního zákona vymezené významné soustředění povrchových nebo podzemních vod v určitém prostředí charakterizované společnou formou jejich výskytu nebo společnými vlastnostmi vod a znaky hydrologického režimu. Vodní útvary se člení na útvary povrchových vod a útvary podzemních vod.

Rozlišujeme útvary povrchových a podzemních vod. Útvar povrchové vody je vymezené soustředění povrchové vody (vody přirozeně se vyskytující na zemském povrchu) v určitém prostředí, například v jezeru, ve vodní nádrži, v korytě vodního toku. Útvar podzemní vody (vody přirozeně se vyskytující pod zemským povrchem v pásmu nasycení v přímém styku s horninami) je vymezené soustředění podzemní vody v příslušném kolektoru nebo kolektorech; kolektorem se rozumí horninová vrstva nebo souvrství hornin s dostatečnou propustností, umožňující významnou spojitou akumulaci podzemní vody nebo její proudění či odběr.

Vodní díla jsou stavby, které slouží ke vzdouvání a zadržování vod, umělému usměrňování odtokového režimu povrchových vod, k ochraně a užívání vod, k nakládání s vodami, ochraně před škodlivými účinky vod, k úpravě vodních poměrů nebo k jiným účelům sledovaným tímto zákonem (přehrady, hráze, vodní nádrže, jezy a zdrže).

Aktuální vymezení útvarů podzemních vod je určeno vyhláškou č. 5/2011 Sb., o vymezení hydrogeologických rajonů a útvarů podzemních vod, způsobu hodnocení stavu podzemních vod a náležitostech programů zjišťování a hodnocení stavu podzemních vod. Vybranými hydrogeologickými rajony se zabývá kapitola 2.1.1.

Největším a nejdelším tokem je řeka Morava - pramení pod Králickým Sněžníkem (mimo Olomoucký kraj) a protéká přes Mohelnickou brázdu, následně Hornomoravským a pak Dolnomoravským úvalem. Ve svém nejhornějším úseku protéká řeka Morava úzkým údolím až k soutoku s Desnou u Postřelmova, kde se náhle otevírá široké údolí s inundacemi. Kolem Litovle pak Morava protéká malebným Litovelským Pomoravím. Pod Olomoucí se stéká se svým největším levobřežním přítokem – řekou Bečvou.

Bečva teče v pohoří západních výběžků Beskyd k Hranicím, odtud k jihozápadu údolím ohraničeným po pravém břehu nejjižnějšími výběžky Jeseníků a Oderskými vrchy, kolem Lipníka nad Bečvou a dále protéká Přerovem, cca kilometr za obcí Troubky se vlévá do Moravy. Jelikož Bečva svádí vodu z území silně zalesněného (Beskydska, přítoky též z Oderska), z míst bohatých na dešťové srážky, významně ovlivňuje vodní režim na středním a dokonce i na dolním toku Moravy.

Mezi další významné toky v kraji se řadí přítoky Moravy jako je Desná, Moravská Sázava, Třebůvka, Oskava, Bystřice, Bečva, Romže, Valová, Haná, Velička, nejvýznamnějším tokem povodí Odry je Bělá na Jesenicku.

Mezi významná vodní díla patří nádrže přečerpávací elektrárny Dlouhé Stráně (od roku 1994) na toku Desné. Významným dílem je také nádrž Nemilka u Zábřeha (od roku 1971) s účelem zajištění minimálních průtoků a rybolovem.

Na území se nachází také významné povrchové vody využívané ke koupání, jedná se o Poděbrady (U přístaviště a Plané loučky) v Horce nad Moravou a nádrž Plumlov v Mostkovicích. Rozsáhlejší vodní plochy jako zatopené plochy po těžbě štěrkopísků se vyskytují na Mohelnicku a na Tovačovsku (některé využívány jako zdroj vody) a ploch po těžbě rud a žuly (Žulovsko).

• Vodní nádrže

Vodní nádrž je vodní útvar vzniklý akumulací vody v přírodní prohlubni nebo uměle vytvořeném prostoru na zemském povrchu, ve kterém se zadržuje nebo zpomaluje odtok vody z povodí nebo prostor vytvořený vzdouvací stavbou na vodním toku, využitím přírodní nebo umělé prohlubně na zemském povrchu nebo ohrázováním části území, určený k akumulaci vody a k řízení odtoku.

Jedinou vodní nádrží evidovanou podle § 22 vodního zákona v kraji je Plumlov na řece Hloučele (od roku 1936), jehož hlavním účelem vodního díla je snižování povodňových průtoků a nadlepšování minimálních průtoků pod vodním dílem v období sucha, slouží jako provizorní vodárenský odběr pro Prostějov, dále k výrobě elektrické energie a rekreaci.

Povodí vodního toku, rozvodnice (jev A-49)

Povodí je podle § 2 vodního zákona území, ze kterého veškerý povrchový odtok odtéká sítí vodních toků a případně i jezer do moře v jediném vyústění, ústí nebo deltě vodního toku. Dílčí povodí je území, ze kterého veškerý povrchový odtok odtéká sítí vodních toků a případně i jezer do určitého místa vodního toku (obvykle jezero nebo soutok řek).

Téměř celé území kraje spadá pod povodí Moravy. Pouze Jesenicko, východní část Šternberska a Olomoucka (v. ú. Libavá) a severovýchodní oblast Hranicka patří pod povodí Odry.

Chráněné oblasti přirozené akumulace vod (jev A-45)

CHOPAV představují území, která mají být přednostně chráněna jako přirozené zásobárny kvalitní surové povrchové a podzemní vody, která může být v budoucnu využita pro zásobování obyvatel. Představují tedy v podstatě typ výhledových oblastí pro odběry surové vody. Vzhledem k jejich značnému rozsahu je však zřejmé, že by relativně přísné cíle muselo splňovat velké množství vodních útvarů. CHOPAV jsou vyhlašována nařízením vlády.

Na území se nachází CHOPAV Kvartér řeky Moravy pro podzemní vody a CHOPAV Jeseníky a Žamberk-Králíky pro povrchové vody.

Vodní zdroje pro zásobování pitnou vodou a jejich ochranná (jev A-44)

Vodním zdrojem jsou povrchové nebo podzemní vody, které jsou využívány nebo které mohou být využívány pro uspokojení potřeb člověka, zejména pro pitné účely (§ 2 vodního zákona).

Ochrana vodních zdrojů je zakotvena v § 30 vodního zákona, kde jsou definovány ochranná pásma vodních zdrojů sloužící k ochraně vydatnosti, jakosti a zdravotní nezávadnosti zdrojů podzemních nebo povrchových vod využívaných nebo využitelných pro zásobování pitnou vodou s průměrným odběrem více než 10 000 m3 za rok a zdrojů podzemní vody pro výrobu balené kojenecké vody nebo pramenité vody. Ochranná pásma jednotlivých vodních zdrojů stanovují příslušné vodoprávní úřady.

Stanovují se OP I. a II. stupně. OP I. stupně slouží k ochraně vodního zdroje v bezprostředním okolí jímacího nebo odběrného zařízení. OP II. stupně slouží k ochraně vodního zdroje tak, aby nedocházelo k ohrožení jeho vydatnosti, jakosti nebo zdravotní nezávadnosti. Stanovuje se vně OP I. stupně a může být tvořeno jedním souvislým nebo více od sebe oddělenými územími v rámci hydrologického povodí nebo hydrologického rajonu.

Rozsáhlá území ochranných pásem vodních zdrojů jsou zejména na jihozápadě kraje, tedy zejména na Konicku a Prostějovsku s přesahem na jih Přerovska, a v severní části do oblasti pásu přes Litovelsko, Uničovsko, sever Olomoucka až po Šternbersko. Dalšími oblastmi s poměrně významným rozsahem ploch ochrany vodních zdrojů je Jesenicko a jižní část Šumperska.

Zranitelné oblasti povrchových a podzemních vod (jev A-46)

Zranitelné oblasti jsou území, kde se vyskytují povrchové nebo podzemní vody, zejména využívané nebo určené jako zdroje pitné vody, v nichž koncentrace dusičnanů přesahuje hodnotu 50 mg/l nebo mohou této hodnoty dosáhnout, nebo se jedná o povrchové vody, u nichž v důsledku vysoké koncentrace dusičnanů ze zemědělských zdrojů dochází nebo může dojít k nežádoucímu zhoršení jakosti vody. Stanovují se nařízením vlády a jsou územně vymezeny katastrálními územími.

Na území Olomouckého kraje je jako zranitelná oblast vymezeno poměrně velké území v centrální a jižní části kraje.

Přírodní léčivé zdroje, zdroje přírodní minerální vody a jejich ochranná pásma (jev A-55)

Přírodním léčivým zdrojem je podle lázeňského zákona přirozeně se vyskytující minerální voda, plyn nebo peloid, které mají vlastnost vhodnou pro léčebné využití, a o tomto zdroji je vydáno osvědčení podle tohoto zákona. Peloidem se rozumí rašelina, slatina nebo bahno. Minerální vodou pro léčebné využití se rozumí přirozeně se vyskytující podzemní voda původní čistoty s obsahem rozpuštěných pevných látek nejméně 1 g/l nebo s obsahem nejméně 1 g/l rozpuštěného oxidu uhličitého nebo s obsahem jiného pro zdraví významného chemického prvku anebo která má u vývěru přirozenou teplotu vyšší než 20 st. C nebo radioaktivitu radonu nad 1,5 kBq/l.

K ochraně zdroje před činnostmi, které mohou nepříznivě ovlivnit jeho chemické, fyzikální a mikrobiologické vlastnosti, jeho zdravotní nezávadnost, jakož i zásoby a vydatnost zdroje, stanoví ochranná pásma ministerstvo vyhláškou. Ochranné pásmo I. stupně se stanoví pro území zahrnující zpravidla okolí výstupu zdroje. Ochranné pásmo II. stupně se stanoví k ochraně zřídelní struktury zdroje, popřípadě infiltračního území zřídelní struktury zdroje nebo jeho části nebo infiltračního území zdroje nebo jeho části. Ochranné pásmo přírodního léčivého zdroje peloidu se stanoví zejména k ochraně hydraulických poměrů zdroje. V rámci ochranného pásma II. stupně lze vymezit dílčí pásma s rozdílným stupněm ochrany.

Na území kraje se nachází celkem 27 přírodních léčivých a minerálních zdrojů. Ochranným pásmem jsou poté chráněny zdroje v 10 lokalitách: Bludov, Brodek u Přerova, Domašov a Sedm Dvorů, Horní Moštěnice, Jeseník nad Odrou, Ondrášov u Moravského Berouna, Skalka u Prostějova, Slatinice, Teplice nad Bečvou a Velké Losiny. 

Lázeňská místa včetně vymezení vnitřních a vnějších území lázeňského místa (jev A-56)

Lázeňským místem se rozumí území nebo část území obce nebo více obcí, v němž se nacházejí přírodní léčebné lázně, stanovené za lázeňské místo podle tohoto zákona. Přírodními léčebnými lázněmi se rozumí soubor zdravotnických a jiných souvisejících zařízení sloužících k poskytování lázeňské léčebně rehabilitační péče.

Lázeňská města tvoří důležitou základnu pro udržitelný rozvoj regionu, jejich ochrana je tvořena ochranným pásmem přírodních léčivých zdrojů uvedených výše a vymezením území lázeňského místa. Na území Olomouckého kraje leží celkem 6 měst se statutem Lázní, jde o: Bludov, Jeseník, Lipová-lázně, Slatinice, Teplice nad Bečvou a Velké Losiny.

Olomoucký kraj má celkem 7 lázeňských léčeben – Teplice nad Bečvou, Slatinice, Jeseník, Velké Losiny, Bludov, Skalka a Lipová-lázně. Celková kapacita lůžek v lázeňských léčebnách v kraji byla za rok 2015 celkem 1 995 lůžek (podle ročenky ÚZIS), což staví Olomoucký kraj hned za kraj Karlovarský. Za uvedený rok byla poskytnuta lázeňská péče více než 25 000 pacientů.

Záplavová území včetně aktivních zón (jev A-50a)

Záplavová území jsou definována v § 66 vodního zákona. Jedná se o administrativně určená území, která mohou být při výskytu přirozené povodně zaplavena vodou. Jejich rozsah je povinen stanovit na návrh správce vodního toku vodoprávní úřad. Záplavová území se stanovují formou opatření obecné povahy.

Mezi nejrozsáhlejší záplavová území patří území kolem toku Moravy a Bečvy, kde se povodně již několikrát vyskytovaly. Dále jsou záplavová území stanovena ve větším rozsahu kolem přítoků těchto řek - Moravy (např. Desné, Valové, Oskavy, Trusovického potoku, Bystřice, Blaty, Moštěnky, Hané) a Bečvy (např. Ludina nebo Velička). Na severu kraje jsou významná záplavová území vymezená zejména kolem Bělé a Vidnávky.

• Povodňové ohrožení a rizika (jev B-37) - V oblastech s významným povodňovým rizikem jsou pořízeny mapy povodňového ohrožení a povodňových rizik (součástí Plánu pro zvládání povodňových rizik v povodí Dunaje schváleným MŽP jako OOP v prosinci 2015). Jejich cílem je dosáhnout trvalého odstranění nebo zmírnění nepříznivých účinků povodní, tj. zabránění vzniku nového povodňového rizika a snížení rozsahu ploch v nepřijatelném riziku. Naplnění tohoto cíle má být dosaženo uplatňováním principů povodňové prevence v ÚPD, zejména nevytvářením nových ploch v nepřijatelném riziku. Mapy ohrožení jsou klasifikovány do 4 kategorií.
• >>> vložit odkaz na tabulku

Regionalizace území dle míry ohrožení suchem (jev B-34a)

V koncepci pro zmírnění dopadu sucha a nedostatku vody je sucho definováno jako jev, vznikající z dočasného deficitu srážek (oproti dlouhodobému průměru) v dané oblasti (meteorologické sucho), projevující se poklesem disponibilního množství vody v půdě (zemědělské sucho), povrchové a podzemní vody (hydrologické sucho), s potenciálním dopadem na životní prostředí a lidské potřeby (tzv. socioekonomické sucho). Problematikou sucha se zabývá projekt Intersucho, který řeší aktuální stav sucha, ale i budoucí prognózy. 

Sucho ve vztahu k podzemním zásobám vody je popsáno v kapitole 2.2.1., kde jsou charakterizovány jednotlivé geologické rajony z hlediska zásob vody a její vyčerpanosti.

Sucho je jedním z důsledků změny globální průměrné teploty při povrhu Země. Dopady sucha významně ovlivňují hospodářství, a to zejména zemědělství, vodní hospodářství a lesnictví. Účinky sucha na hospodářství jsou popsány v odborné publikaci Sucho v Českých zemích a jsou shrnuty v následujících odstavcích.  

Dopady sucha na hospodářství

• Sucho je jedním z hydrometeorologických extrémů, které vlivem změny klimatu dopadá zejména na zemědělství. Zemědělské sucho ovlivňuje produktivitu rostlin a tím výnosy zemědělských plodin. Sucho působí také na půdu jako takovou a může omezit či ztratit schopnost půdy plnit své přirozené funkce, které jsou závislé na infiltračních a následně retenčních schopnostech půdy. Podle analýzy vláhové bilance za období 1961 – 2000, kterou zpracoval ČHMÚ je zemědělským suchem nejvíce postižena jižní Morava, v Olomouckém kraji na tuto oblast navazuje jižní část kraje (Olomoucko, Prostějovsko, Přerovsko). Díky záborům zemědělské půdy se za poslední desítky let výrazně snížila retenční kapacita krajiny v ČR. Rovněž dochází k zásadním změnám půdního pokryvu vlivem nevhodné zemědělské činnosti – meliorace (přes 25 % zemědělského půdního fondu je odvodněno, podceněn byl význam závlah na stabilizaci zemědělské produkce), zhutňování půdy (zhutněno bylo více než 50 % zemědělské půdy). 
• Stejně jako rostliny jsou nedostatkem vláhy ovlivňovány lesy a tím i celé lesní hospodářství. Sucho má vliv zejména na pokles druhové rozmanitosti lesů a pokles jejich produkce. Ohroženy jsou především porosty s převahou smrku ztepilého v oblastech pahorkatin a vrchovin, kde klimatické podmínky postupně přestanou odpovídat růstovým podmínkám smrku. Tento proces je ale mnohem pomalejší než důsledky sucha působící na zemědělství a vodní hospodářství. 
• V období hydrologického sucha dochází k poklesu průtoků (případně k vyschnutí toku), v důsledku toho je tok náchylnější ke znečištění (horší kvalita vody) a zhoršují se podmínky pro ekosystémy. Dopad hydrologického sucha je nejvýznamnější pro zásobování obyvatelstva pitnou vodou, stejně jako pro průmysl, zemědělství a energetiku. Povrchové toky jsou dotovány z podzemních vod a jsou tak významným prvkem pro vyrovnání odtoků z území, průtok toků lze také částečně regulovat vodními nádržemi. Hladina podzemní vody je ovlivňována množstvím srážek, ale i antropogenními zásahy (odběry podzemní vody, odvodňování ložisek nerostných surovin, sanace kontaminované podzemní vody, úpravy vodních toků, zemědělská výroba – nevhodné osevní postupy, nasazení těžké techniky  na rozbahněných pozemcích apod.). 

Oblasti s rizikem sucha

• Nevhodné hospodaření s půdou probíhalo také na území Olomouckého kraje, který je více než 50 % rozlohy tvořen zemědělskou půdou (střední a jižní část kraje, kde se nachází zemědělská oblast Haná), která v některých oblastech rozdělena do velkých půdních bloků, které ztrácí retenční schopnost a které jsou náchylné k erozi, kterou se odnáší nejcennější části půdy. Díky těmto faktorům je riziko sucha na takovýchto půdách vyšší.
• Mezi oblasti s rizikem sucha z důvodu poklesu zásob podzemní vody patří v Olomouckém kraji oblast Hornomoravského úvalu (oblast táhnoucí se od Uničova středem kraje až k jeho jižní hranici, dále oblast kolem toku Blaty, Valové, Romže a Hané), ale i oblast Bečevské brány (podél toku Bečva). V důsledku poklesu hladiny podzemní vody dochází v této oblasti k nízkým průtokům na menších tocích – zejména Valové, Romži a Hané. 

Adaptační opatření 

• Na sucho mohou reagovat opatření vedoucí k přizpůsobení se dopadům změny klimatu, a tedy i obdobím sucha (tzv. adaptační opatření). Mezi takováto opatření patří např. adaptace sídel (zelená architektura a infrastruktura), resp. zvyšování zastoupení zeleně a vodních ploch v sídlech. Olomouc patří podle Urban Atlasu ke krajským městům s nejmenším procentuálním zastoupením zeleně, nejvíce zeleně mají naopak krajská města Karlovy Vary a Liberec. Stejně jako sídla je možné adaptovat na změny klimatu také krajinu – revitalizace, rekultivace, sanace, zadržování vody v krajině, změna hospodaření (zejména v pramenných oblastech). Tato opatření je možné částečně řešit nástroji územního plánování (např. při tvorbě územních plánů). V zemědělství je možné reagovat na změny klimatu změnou technologií zpracování půdy, které šetří půdní vláhou, změnou skladby plodin (některé tradiční plodiny bude nutné nahradit jinými, více suchovzdornými plodinami). 

HORNINOVÉ PROSTŘEDÍ

Geologie

Z hlediska geologie bylo pro území Olomouckého kraje významné období devonu, který je plošně nejrozsáhlejší v moravskoslezské oblasti, dále období spodního miocénu, které sebou neslo sedimenty na styku Českého masivu se Západními Karpatami a období kvartéru s plošně významným pokryvem kvartérních sedimentů. Středem jižní části kraje probíhá pás nezpevněných nivních sedimentů (hlína, písek, štěrk), který je z obou stran obklopen dalšími pásmy sedimentů (spraš, sprašová hlína) období kvartéru. Na ně navazují zpevněné sedimenty břidlice, droby a prachovce z období karbonu. Jih kraje je na pomezí Českého masivu a Karpat, ze kterých se zde uložily jílovité sedimenty a slepence a pískovce, které jsou součástí flyšového pásma z období křídy. Na západě a severu kraje probíhá oblast s rulou z období paleozoika. V ORP Jeseník se dále nachází pásmo žulové a malé pásmo amfibolitu a ruly rovněž z období paleozoika. 

>>> vložit odkaz na mapu

Geomorfologie

Česká republika má pestré a různorodé geomorfologické poměry, které jsou dány její polohou na styku hercynské a alpsko-himalájské oblasti. Ty se dále děli na podoblasti, provincie a soustavy. Z hlediska geomorfologie patří většina kraje do provincie České vysočiny, jih kraje potom patří do provincie Západních Karpat. Ty jsou potom dále členěny na celky, podcelky a okrsky.

>>> vložit odkaz na mapu

Hydrogeologie

Podzemní voda se nachází na celém území ČR, ale pouze některé horniny umožňují akumulovat větší objemy podzemní vody. Nejvýznamnějším rezervoárem podzemních vod v ČR je Česká křídová pánev (největší sedimentární pánev Českého Masivu). Pro potřeby stanovení zásob podzemní vody je ČR rozdělena do oblastí – tzv. hydrogeologických rajonů. V rámci projektu ČGS Rebilance podzemních zásob vody, který se zabývá trvalou udržitelností podzemních vod, byly stanoveny přírodní zdroje podzemních vod v vodohospodářsky významných hydrogeologických rajonech, jejichž vybrané části jsou níže popsány. Hydrogeologický rajon je podle vodního zákona území s obdobnými hydrogeologickými poměry, typem zvodnění a oběhem podzemní vody.

>>> vložit odkaz na mapu

Ložiska nerostných surovin (jev A-60)

Nerosty

Podle § 2 zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (dále jen horní zákon) jsou nerosty definovány jako tuhé, kapalné a plynné části zemské kůry, mimo vody s výjimkou mineralizovaných vod, přírodní léčivých vod a přírodních stolních minerální vod, dále léčivá bahna a ostatní produkty přírodních léčivých zdrojů, z nichž se mohou průmyslově získávat vyhrazené nerosty, dále mezi nerosty nepatří rašelina, bahno, písek, štěrk a valouny v korytech vodních toků (pokud neobsahují vyhrazené nerosty v dobyvatelném množství) a kulturní vrstva půdy, která je vegetačním prostředím rostlinstva. Nerosty se podle § 3 horního zákona dělí na vyhrazené a nevyhrazené. Seznam vyhrazených nerostů je uveden v odst. 1 (např. ropa, zemní plyn, granit, křemen, vápenec, a další) a ostatní nerosty se považují za nevyhrazené.

Ložiska nerostů

Ložiskem nerostů podle § 4 horního zákona je přírodní nahromadění nerostů, jakož i základka v hlubinném dole, opuštěný odval, výsypka nebo odkaliště, které vznikly hornickou činností a obsahují nerosty. Ložiska vyhrazených nerostů se nazývají výhradní ložiska a tvoří nerostné bohatství území ČR (§ 5). Zjistí-li se vyhrazený nerost v množství a jakosti, které umožňují důvodně očekávat jeho nahromadění, vydá Ministerstvo životního prostředí osvědčení o výhradním ložisku (§ 6). Ložisko nevyhrazeného nerostu je součástí pozemku (§ 7) a není oficiálně poskytováno poskytovatelem údaje o území, ale obsaženo v surovinových politikách.

Právnické a fyzické osoby, které v rámci podnikatelské činnosti při splnění podmínek stanovených právními předpisy vykonávají vyhledávání, průzkum nebo dobývání výhradních ložisek nebo jinou hornickou činnost, se považují podle horního zákona za organizace.

Na území kraje se nachází celkem 176 výhradních ložisek (ložisek vyhrazeného nerostu), z nichž 37 nebylo dosud těženo. Naopak se na území nachází 73 výhradních ložisek, která byla těžena dříve (hlubinným způsobem – hlavně břidlice, povrchově – hlavně vápenec nebo z vody – psamity a štěrk). Současně je v Olomouckém kraji celkem 57 ložisek, která jsou těžená. Nevýhradních ložisek je na území kraje celkem 126, z nichž většina (84) je dosud netěžená a jedná se zejména o křemenný diorit na Skorošicku, migmatit a rulu na Šumpersku a Jesenicku (Bílý Potok, Písařov, Bohdíkov), písky, štěrky a štěrkopísky na Zábřežsku, Kojetínsku a centrálním pásu jižní části kraje a žuly ve Vápenné.

Chráněná ložisková území (jev A-58)

Jako ochranu výhradních ložisek proti znemožnění nebo ztížení jeho dobývání se mohou stanovit chráněná ložisková území (§ 16 horního zákona) - stanovuje MŽP.

Na území kraje dále stanoveno celkem 115 chráněných ložiskových území. Mezi nimi je i důležité ložisko zemního plynu v Lobodicích na Přerovsku.

Dobývací prostory (jev A-57)

Oprávnění organizace k dobývání výhradního ložiska vzniká stanovením dobývacího prostoru (§ 24 horního zákona). Dobývací prostor se stanovuje na základě výsledků průzkumů ložiska tak, aby ložisko mohlo být dobýváno hospodárně (§ 25 horního zákona). Při stanovení dobývacího prostoru se vychází ze stanoveného chráněného ložiskového území a musí se přihlédnout i k dobývání sousedních ložisek a k vlivu dobývání, přičemž dobývací prostor může zahrnovat jedno nebo více výhradních ložisek nebo, je-li to vzhledem k rozsahu ložiska účelné, jen část výhradního ložiska. 

V Olomouckém kraji je evidováno na 80 dobývacích prostorů. Mezi ty největší patří ty v Tovačově (písky, štěrky), Nákle (štěrkopísek), Mohelnici (štěrkopísek), Hranicích (cementářská surovina) a Lobodicích (zemní plyn).

Chráněná území pro zvláštní zásahy do zemské kůry (jev A-59)

Podle části deváté horního zákona se mohou stanovit jiné zásahy do zemské kůry, mezi které patří zvláštní zásahy do zemské kůry sloužící pro zřizování, provoz, zajištění a likvidace zařízení pro např. uskladňování plynů nebo kapalin v přírodních horninových strukturách a v podzemních prostorech (podzemní zásobníky plynů a kapalin). 

Na území kraje se nachází jedno takovéto území, jedná se o podzemní zásobník plynu v Lobodicích.

Stará důlní díla (jev A-63)

Dalšími zásahy do zemské kůry jsou stará důlní díla. Staré důlní dílo je důlní dílo v podzemí, které je opuštěno, opuštěný lom po těžbě vyhrazených nerostů, jehož původní provozovatel ani jeho právní nástupce neexistuje nebo není znám. 

Nejvíce starých důlních děl se nachází na severu kraje (zejména po těžbě rud), celkem jich je v kraji evidováno 162. 

Poddolovaná území (jev A-61)

Plochy s evidovaným ověřeným nebo předpokládaným výskytem hlubinných důlních děl vzniklých za účelem těžby nebo průzkumu nerostných surovin se nazývají poddolovaná území. Registr poddolovaných území byl vytvořen v letech 1983 – 1985, údaje jsou průběžně aktualizovány z odborných posudků a zpráv a Vedení přehledu území se zjištěným poddolováním se vede v souladu s ustanovením § 17 zákona č. 62/1988 Sb., o geologických pracích. 

Množství poddolovaných území se nachází na severu kraje (ORP Jeseník, Šumperk) a dále ve větším množství na území ORP Mohelnice, Zábřeh a Uničov, významné shluky jsou také v oblasti Šternberska a Konicka. 

Sesuvná území a území jiných geologických rizik (jev A-62)

Sesuvy patří do skupiny svahových nestabilit, které jsou získávány geologickými pracemi podle zákona o geologických pracích (mapované sesuvy ČGS) nebo jsou definovány na základě archivních materiálů (registrované sesuvy z Geofondu). Mezi další sledovaná geologiská rizika patří proudy či řícení.

Nejrozsáhlejší sesuvná území se nachází na Hranicku a Bečevskolipnicku, kde mohou sesuvy být způsobené jednak těžbou, jednak narušením území stavbou liniových staveb procházejících přes Moravskou bránu. Další kumulace sesuvů je pak na severu kraje, zejména ve dvou lokalitách v údolí Vidnávky a Bělé.