Oblasti s překročenými imisními limity (jev A-65); Počet obcí a obyvatel na území s překročeným imisním limitem (jev B-35a)

Základní  právní  normou  upravující  hodnocení  kvality  ovzduší  pro  rok  2019  v ČR  je  zákon č. 201/2012 Sb.,  o ochraně  ovzduší,  v platném  znění,  který  vymezuje  zóny  a aglomerace,  na  jejichž  úrovni  se  hodnotí  kvalita ovzduší. Pro území Olomouckého kraje platí vymezená sledovaná zóna odpovídající územní  jednotce  NUTS  2, tedy území krajů Olomouckého a Zlínského. Zákon  o  ochraně  ovzduší  stanovuje  imisní  limity  pro  vybrané  znečišťující  látky.  Podrobnosti posuzování  a hodnocení  kvality  ovzduší  dále  specifikuje  vyhláška č. 330/2012 Sb.,  o způsobu posuzování a vyhodnocení úrovně znečištění, rozsahu informování veřejnosti o úrovni znečištění a při smogových situacích.

Zákon o ochraně ovzduší stanovuje imisní limity pro vybrané znečišťující látky bez dalšího rozlišení na imisní a cílové imisní limity. Každoročně jsou vymezovány oblasti s překročením imisních limitů  hromadně  pro  všechny  znečišťující  látky,  které  jsou  sledovány  z  hlediska  ochrany  lidského  zdraví. V rámci vyhodnocení je sledováno území s překročením imisního limitu, dle přílohy č. 1, bod1+3 zákona o ovzduší, tj. „ZdrLVCA - překročení imisního limitu LV bez přízemního ozonu“ se sledovanými látkami SO2, CO, PM10, PM2,5, NO2, benzen, Pb, As, Cd, Ni, benzo[a]pyren. Mezi sledované imisní limity ČHMÚ, která jsou významná pro území Olomouckého kraje jsou považovány PM10 a benzo[a]pyren.

• Suspendované částice PM10 jsou tvořeny směsí pevných a kapalných částic o aerodynamickém průměru menším než 10 µm. Suspendované částice mohou být tvořeny různými chemickými složkami a jejich vliv na lidské zdraví a životní prostředí se odvíjí od jejich složení. Roční imisní limit PM10 je 40 µg.m-3 . Hodnota imisního limitu pro průměrnou 24hodinovou koncentraci PM10 je 50 µg.m-3. Legislativa připouští na daném místě (měřicí stanici) maximálně 35 překročení hodnoty denního imisního limitu za rok, při vyšším počtu je imisní limit považován za překročený. 
• Benzo[a]pyren zastoupený v oblasti sledování kvality ovzduší je produkován téměř výhradně spalovacími procesy, při nichž nedochází k dostatečné oxidaci přítomných organických spalitelných látek. Benzo[a]pyren je produktem nedokonalého spalování při teplotách 300 až 600 °C. Mezi jeho nejvýznamnější zdroje se proto řadí spalování pevných paliv v kotlích nižších výkonů (především uhlí), především v domácích topeništích, a doprava.

>>> vložit odkaz na mapu

V roce 2019 pokrývala oblast s překročenými imisními limity v Olomouckém kraji poměrně rozsáhlé území Hornomoravského úvalu a Moravské brány a zasahuje na území 243 obcí kraje, z nichž u 232 ovlivňuje přímo její zastavěné území. Překročení imisních limitů tak má dopad až na 514 093 obyvatel, což představuje 81,5 % populace Olomouckého kraje. 

Z hlediska nejvíce znečišťující látky byl v roce 2019 v Olomouckém kraji největší problém s benzo[a]pyrenem, který překračoval imisní limity zdaleka nejvíce. Ve velkých městech, zejména v Olomouci a Prostějově, se na překračování imisních limitů podílely ještě oxidy dusíku. Prachové částice do 10 mikrometrů (PM10) naopak v roce 2019 nezhoršovaly kvalitu ovzduší tak významně.

Z hlediska ročních průměrných koncentrací v letech 2015–2019 (sledován pětiletý průměr benzo[a]pyrenu) se hodnoty benzo[a]pyrenu pohybovaly v rozmezí od zhruba 0,1 µg/m3 v oblasti Jeseníků až po hodnoty překračující 1,5 (maximum 2,1) µg/m3 na Hranicku a Přerovsku. Prachové částice PM10 se v uvedeném časovém období pohybovaly (hodnocena sledovaná hodnota PM10 - 36. nejvyšší hodnota 24hod. průměrné koncentrace v kalendářním roce [µg/m3] za období let 2015–2019) mezi hodnotami do 20 µg/m3 opět v oblasti Jeseníků po hodnoty překračující 24 hodinový imisní limit 50 µg/m3 v Přerově, Prostějově, Olomouci, Hranicích a poněkud překvapivě v Hustopečích nad Bečvou.

Zdroje znečištění životního prostředí (jev B-37)

• Úniky do ovzduší

Zákon č. 25/2008 Sb., o integrovaném registru znečišťování a integrovaném systému plnění ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (zákon o IRZ) definuje integrovaný registr znečišťování životního prostředí, který je zřízen a spravován Ministerstvem životního prostředí jako veřejný informační systém veřejné správy. Provozovatelem IRZ je CENIA, česká informační agentura životního prostředí. Nařízení vlády č. 145/2008 Sb. se stanoví seznam znečišťujících látek a prahových hodnot a údaje požadované pro ohlašování do integrovaného registru znečišťování životního prostředí, ve znění pozdějších předpisů.

V rámci IRZ jsou sledovány nejen úniky látek do ovzduší, ale také do vody a půdy a dále přenosy látek v odpadech a odpadních vodách. Registr je plněn na základě ohlašovací povinnosti provozoven, ve kterých byla vykonávána určitá činnosti při které docházelo k únikům znečišťujících látek nebo jejich přenosům.

ČHMÚ monitoruje také mobilní zdroje znečišťování, které zahrnují emise ze silniční, železniční, letecké a vodní dopravy a dále emise z nesilničních zdrojů (zemědělské, lesní a stavební stroje, vozidla armády, apod.). Sledovány jsou rovněž zdroje stacionární. Informace jsou obsaženy v databázi REZZO a posledním sledovaným rokem je rok 2015.

Podle dat IRZ za ohlašovací rok 2019 je na území Olomouckého kraje evidováno 77 zdrojů úniku do ovzduší. V území jsou rozloženy analogicky k oblastem s překročenými imisními limity, tj. především v jižní části kraje, v oblasti od Šumperku po Hranice. Oproti oblastem se zhoršeným ovzduším se však vyskytuje několik zdrojů znečištění také na Prostějovsku a Drahansku. Území bez zdrojů znečištění ovzduší jsou na severu kraje (Šumpersko a Jesenicko) a dále na Konicku, ve východní části Šternberska a v oblasti Libavé.

Mezi nejčastější látky, které do ovzduší z provozoven unikají patří zejména amoniak (provozovny s chovem zvířat nebo se smíšeným hospodářstvím), oxidy uhlíku, síry a dusíku (především Cement Hranice, Vápenka Vitošov, Teplárna Olomouc či Přerov a Precheza Přerov) a další látky a jejich sloučeniny (především zpracování odpadů – např. Megawaste-Ekotherm v Prostějově).

Co se týká znečištění v oblasti dopravy patřil v roce 2015 Olomoucký kraj podle databáze REZZO mezi průměr. Sledovány jsou hodnoty tuhých znečišťujících látek z otěrů, oxid siřičitý, oxidy dusíku, oxid uhelnatý, těkavé organické látky z odparů palivového systému benzínových vozidel a amoniak. Jednoznačně největší znečištění ovzduší dopravou vykazuje kraj Středočeský, nejmenší naopak kraj Karlovarský. V rámci stacionárních zdrojů REZZO jsou modelově vypočítávané emise z lokálního vytápění domácností, emise VOC z plošného použití rozpouštědel a ze skládek odpadů, emise TZL a NH3 z chovů hospodářských zvířat, emise NH3 z aplikace minerálních hnojiv, emise TZL z polních prací, ze stavebních činností, skládek odpadů a těžby uhlí. V roce 2015 se i v rámci těchto sledovaných hodnot pohyboval Olomoucký kraj ve středu mezi ostatními kraji a stejně jako v oblasti znečištění ovzduší dopravou, i v tomto případě vykazuje nejnižší emise kraj Karlovarský a nejvyšší kraj Středočeský. Pokud vezmeme v potaz hodnoty v rámci okresů, v Olomouckém kraji má nejvyšší hodnoty okres Šumperk a Olomouc, naopak nejnižší hodnoty okres Jeseník a Prostějov.

• Úniky do vody

Povodí Moravy sleduje vypouštění odpadních vod do vod povrchových – řek a potoků – formou bodových zdrojů znečištění, tj. soustředěné vypouštění vod (z městských a obecních čistíren odpadních vod, z průmyslových závodů apod.), které představuje významný vliv na kvalitu vody. Podle původu odpadních vod je lze rozdělit na vypouštění komunální, průmyslové (potravinářství a ostatní), z energetiky, ze zemědělství a na vypouštění ostatní. Samostatnou skupinu tvoří vypouštění vod s tepelnou zátěží. Legislativní rámec pro řízení povolování vypouštění odpadních vod do vod povrchových tvoří vodní zákon a novela nařízení vlády č. 61/2003 Sb., o ukazatelích a hodnotách přípustného znečištění povrchových vod a odpadních vod, náležitostech povolení k vypouštění odpadních vod do vod povrchových a do kanalizací. Za bodové zdroje znečištění jsou pro zpracování Plánu oblasti povodí Moravy považována vypouštění vod, která jsou sledována a zahrnuta do vodohospodářské bilance, tzn. že se jedná o vypouštění, u kterých skutečné (případně vodoprávním úřadem povolené) množství vypouštěné vody přesahuje 500 m3 za měsíc či 6 000 m3 za rok. Dostupná data o únicích do vody od Povodí Moravy jsou z roku 2010.

Mezi největší komunální znečišťovatele vod jsou dle Povodí Moravy ČOV některých měst a obcí (Olomouc, Mohelnice, Lipník, Kojetín), ale i některé obce jako celek (např. Lutín, Libina nebo Moravský Beroun). Mezi znečišťovatele vod z potravinářství patří Alibona Litovel, Holba Hanušovice a cukrovar v Němčicích nad Hanou. Dalším znečišťovatelem je průmyslová výroba – např. Sigma Lutín, Olšanské papírny (Lukavice, Vlčice, Alojzov), CTPark Hranice, vápenka Vitošov, Cement Hranice, MEP Postřelmov, Dalkia, Mora a další.

Staré zátěže území a kontaminované plochy (jev A-64)

MŽP za starou ekologickou zátěž považuje závažnou kontaminaci horninového prostředí, podzemních nebo povrchových vod, ke které došlo nevhodným nakládáním s nebezpečnými látkami v minulosti (zejména se jedná např. o ropné látky, pesticidy, PCB, chlorované a aromatické uhlovodíky, těžké kovy apod.). Zjištěnou kontaminaci můžeme považovat za starou ekologickou zátěž pouze v případě, že původce kontaminace neexistuje nebo není znám. Kontaminovaná místa mohou být rozmanitého charakteru – může se jednat o skládky odpadů, průmyslové a zemědělské areály, drobné provozovny, nezabezpečené sklady nebezpečných látek, bývalé vojenské základny, území postižená těžbou nerostných surovin nebo opuštěná a uzavřená úložiště těžebních odpadů. Hlavním zdrojem těchto informací je evidence starých ekologických zátěží, resp. kontaminovaných míst, a to veřejně přístupná databáze Systém evidence kontaminovaných míst (SEKM) zřízená MŽP a průběžně aktualizována mimo jiné orgány ochrany životního prostředí.

>>> vložit odkaz na mapu

V Olomouckém kraji je k roku 2020 evidováno v databázi SEKM celkem 1137 starých ekologických zátěží a kontaminovaných míst. Největší koncentrace kontaminovaných míst v Olomouckém kraji se nacházejí v oblasti mezi Zábřehem a Šumperkem, dále v Olomouci a okolí, Přerově a okolí a v Litovli. Obecně se dá říci, že lokality kontaminovaných míst pak kopírují oblasti s překračovanými imisními limity znečištění ovzduší.

Největší SEZ jsou Farmak, a.s. Olomouc – odstranění SEZ z výroby léčiv (DCE, TCE, PCE, benzen, toluen, vinylchlorid), Mora Moravia, s.r.o. Hlubočky - Mariánské Údolí a Šternberk – odstranění SEZ (NEL, C10‑C40), skládka Litovel Nasobůrky, město Litovel – odtěžba, vytřídění a odvoz odpadů (TCE,PCE), ČD – Lipová Lázně a Šumperk – DKV – odstranění SEZ z údržby kolejových vozidel (NEL), Olšany u Prostějova – odstranění SEZ z výroby bývalé Sigmy Lutín (TCE, PCE).