NATURA 2000 (jevy A-34 a A-35)

Vláda nařízením stanovuje lokality, které budou zařazeny do soustavy NATURA 2000, která je tvořena Evropsky významnými lokalitami, které přispívají k udržení nebo obnově příznivého stavu alespoň jednoho typu evropských stanovišť nebo alespoň jednoho evropsky významného druhu z hlediska jejich ochrany, nebo k udržení biologické rozmanitosti biogeografické oblasti a dále Ptačími oblastmi, jimiž jsou území nejvhodnější pro ochranu z hlediska výskytu, stavu a početnosti populací těch druhů ptáků vyskytujících se na území České republiky a stanovených právními předpisy Evropských společenství. Definice a ochrana soustavy NATURA je zakotvena v zákoně 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (dále jen zákon o ochraně přírody a krajiny).

Ptačí oblasti se na území kraje nachází celkem 4 – Litovelské Pomoraví, Jeseníky, Králický Sněžník a Libavá, Evropsky významné lokality jsou zastoupeny v počtu 71. V některých ORP je podíl soustavy NATURA na celkové rozloze ORP velmi významný (Jeseník, Šumperk, Litovel), na území některých ORP nejsou prvky NATURA zastoupeny vůbec (Konice) nebo pouze v malém rozsahu (např.  Prostějov, Lipník nad Bečvou, Uničov).

Mokřady dle Ramsarské úmluvy (jev A-36a)

Úmluva o mokřadech, majících mezinárodní význam především jako biotopy vodního ptactva byla podepsána prvními státy 2.2. 1971 v íránském městě Ramsar (odtud zkrácený název „Ramsarská úmluva“), v platnost vstoupila v r. 1975. K 4. 11. 2019 má Ramsarská úmluva celkem 171 smluvních stran. Úmluva vytváří rámec pro celosvětovou ochranu a rozumné užívání všech typů mokřadů. Každá smluvní strana Ramsarské úmluvy je povinna zařadit alespoň jeden ze svých mokřadů na „Seznam mokřadů mezinárodního významu“ a zajistit adekvátní ochranu a rozumné užívání mokřadů na svém území.

Ramsarská úmluva definuje mokřad jako: „území bažin, slatin, rašelinišť i území pokrytá vodou, přirozeně i uměle vytvořená, trvalá či dočasná, s vodou stojatou či tekoucí, sladkou, brakickou či slanou, včetně území s mořskou vodou, jejíž hloubka při odlivu nepřesahuje šest metrů“. Pro potřeby České republiky se mokřadem rozumí zejména: rašeliniště a slatiniště, rybníky, soustavy rybníků, lužní lesy, nivy řek, mrtvá ramena, tůně, zaplavované nebo mokré louky, rákosiny, ostřicové louky, prameny, prameniště, toky a jejich úseky, jiné vodní a bažinné biotopy, údolní nádrže, zatopené lomy, štěrkovny, pískovny, horská jezera, slaniska.

Jediným mokřadem vyhlášeným dle Ramsarské úmluvy na území Olomouckého kraje je Litovelské Pomoraví, který zasahuje na území ORP Mohelnice, Litovel a Olomouc.

Biotopy vybraných zvláště chráněných druhů velkých savců (jev A-36b)

 >>> doplnit obecný text

Rozsáhlá území biotopů pro velké savce se na území Olomouckého kraje vyskytují zejména v severní části kraje (ORP Šumperk a Jeseník). Podíly těchto ploch se tu blíží až ½ správního území ORP. Velmi rozsáhhlým komplexním územím biotopu pro velké savce je také území vojenského území Libavá. Naopak zcela bez biotopů je území ORP Přerov a oblast aglomerace Olomouc-Přerov-Prostějov.

Velkoplošná zvláště chráněná území, jejich zóny a ochranná pásma a klidové zóny národních parků (jev A-25a)

Mezi velkoplošné zvláště chráněná území patří Národní parky a Chráněné krajinné oblasti. Na území Olomouckého kraje se nacházejí pouze CHKO.

Chráněné krajinné oblasti

Zákon je definuje jako rozsáhlá území s harmonicky utvářenou krajinou, charakteristicky vyvinutým reliéfem, významným podílem přirozených ekosystémů lesních a trvalých travních porostů, s hojným zastoupením dřevin, popřípadě s dochovanými památkami historického osídlení, lze vyhlásit za chráněné krajinné oblasti.

CHKO Jeseníky zasahují jak do Olomouckého kraje, tak do kraje Moravskoslezského a chrání nejvyšší partie pohoří Hrubého Jeseníku. CHKO má lesnatý charakter (smrkové, bučinové lesy), část CHKO se nachází nad horní hranicí lesa, kde panuje vysokohorské bezlesí. V oblasti se nachází rašeliniště, endemické druhy rostlin a živočichů, louky a meze.

Mezi Olomoucí a Litovlí se nachází CHKO Litovelské Pomoraví, které chrání přirozeně meandrující tok řeky Moravy (stálá a periodická boční ramena  a na ně navazující lužní lesy, kde se nachází cenné rostlinné společenstva).

Maloplošná zvláště chráněná území (jev A-27a)

Menší území mimořádných přírodních hodnot, kde jsou na přirozený reliéf s typickou geologickou stavbou vázány ekosystémy významné a jedinečné v národním či mezinárodním měřítku, může orgán ochrany přírody vyhlásit za národní přírodní rezervace. Menší území soustředěných přírodních hodnot s uvedenou charakteristikou je nazýván přírodní rezervace.

Za národní přírodní památku je považován přírodní útvar menší rozlohy, zejména geologický či geomorfologický útvar, naleziště nerostů nebo vzácných či ohrožených druhů ve fragmentech ekosystémů, s národním nebo mezinárodním ekologickým, vědeckým či estetickým významem, a to i takový, který vedle přírody formoval svou činností člověk. Přírodní útvar menší rozlohy takovéhoto charakteru je pak považován za přírodní památku.

Národních přírodních rezervací v kraji najdeme 11, nejvíce na Jesenicku a Šumpersku (Rejvíz, Šerák – Keprník, Praděd, Skřítek, Králický Sněžník), na Litovelsku (Vrapač, Ramena řeky Moravy, Špraněk) a dále na Přerovsku (Žebračka, Zástudánčí) a Hranicku (Hůrka u  Hranic). Přírodních rezervací se v kraji nachází celkem 49. Jedná se např. o rezervaci Království na Olomoucku, Litovelské luhy v ORP Litovel nebo Břidličnou na Šumpersku.

V kraji je evidováno celkem 12 národních přírodních památek, největší počet je soustředěn v ORP Jeseník (např. Venušiny misky, jeskyně Na Pomezí) a na Prostějovsku (Kosířské lomy, Hrdibořické rybníky). Přírodních památek se v kraji nachází 97, nachází se zejména v oblasti Zábřežské vrchoviny a Litovelského Pomoraví mezi Litovlí a Mohelnicí,  na Přerovsku a Hranicku, na Kosířsku a Drahanské vrchovině, na sever od Olomouce, a na Šumpersku a Jesenicku.

Přírodní parky (jev A-30)

K ochraně krajinného rázu s významnými soustředěnými estetickými a přírodními hodnotami, který není zvláště chráněn podle zákona, může orgán ochrany přírody zřídit obecně závazným právním předpisem přírodní park a stanovit omezení takového využití území, které by znamenalo zničení, poškození nebo rušení stavu tohoto území.

Na území kraje se nachází celkem 6 přírodních parků. Jedná se o Sovinecko (svahy Nízkého Jeseníku s hlubokými údolími – žleby), Březnou (Zborovská vrchovina a údolí Březné a Moravské Sázavy), Velký Kosíř (lesní porosty doubravy se suchomilnou vegetací a bohatými rostlinnými společenstvy), Terezské Údolí (kolem toku Šumice s přilehlými svahy a lesy), Kladecko (Ludmírovská vrchovina, jeskynní systémy, mokřady) a Údolí Bystřice (hluboké údolí podél toku Bystřice).

Smluvně chráněná území (A-35a)

Jedná se o území chráněná formou smlouvy s vlastníkem jako alternativní možnost ochrany evropsky významných lokalit případně i dalších území (stromy, návrhy ZCHÚ). Namísto vyhlášení za národní přírodní rezervaci, národní přírodní památku, přírodní rezervaci nebo přírodní památku může orgán ochrany přírody zabezpečit územní ochranu prohlášením daného území za chráněné na základě písemné smlouvy uzavřené s vlastníkem dotčeného pozemku.

Na území Olomouckého kraje se nacházejí dvě smluvně chráněná území. Jedná se o Lázeňský dům Eliška ve velkých Losinách a především o rozsáhlá území ve vojenském újezdu Libavá.

Krajinný ráz (jev A-17a)

Mezi obecnou ochranu přírody a krajiny je řazena také ochrana krajinného rázu. Rozlišují se místa a oblasti krajinného rázu Krajinný ráz, kterým je zejména přírodní, kulturní a historická charakteristika určitého místa či oblasti, je chráněn před činností snižující jeho estetickou a přírodní hodnotu. Zásahy do krajinného rázu, zejména umisťování a povolování staveb, mohou být prováděny pouze s ohledem na zachování významných krajinných prvků, zvláště chráněných území, kulturních dominant krajiny, harmonické měřítko a vztahy v krajině.

V rámci Olomouckého kraje se vymezení míst a oblastí krajinného rázu soustřeďuje na CHKO Litovelské Pomoraví a CHKO Jeseníky.

Krajiny a krajinné okrsky (jev A-17b)

 >>> doplnit obecný text

Zásady územního rozvoje Olomouckého kraje vymezují 14 oblastí se shodným krajinným typem. Jejich vymezení je zpřesněno v rámci Územní studie krajiny a bude prověřeno následující úplnou aktualizací ZÚR OK. 

>>> Doplnit odkaz na mapku

Hranice klimatických regionů (jev B-34)

Klimatické oblasti byly zpracovány za období 1901 – 1950 podle Atlasu podnebí ČSR (1958). Při charakteristice bylo vybráno 14 ukazatelů, které území ČSR rozdělily na 111 jednotek, které tvořily základ pro vymezení tří hlavních klimatických oblastí (teplé, mírně teplé a chladné) a 23 podoblastí. Mezi ukazatele patří počet letních dnů, srážkový úhrn ve vegetačním období, počet mrazových dnů, počet jasných dnů atd.

>>> Doplnit odkaz na mapku

Schéma uvedené výše znázorňuje klimatické oblasti vycházející z pozorování v letech 1961 ‑ 2000, kdy zároveň došlo k jejich porovnání za léta 1901 – 1950. Celkově bylo vymezeno 5 základních klimatických oblastí podle počtu dnů s charakteristickými teplotami (velmi chladná, chladná, mírně teplá, teplá a velmi teplá) – ty byly dále podrobněji členěny podle srážkových úhrnů v letním a zimním období a korigovány podle hypsometrie terénu. 

Z hlediska klimatu je sever kraje chladnou, místy velmi chladnou oblastí bohatou na srážky. Ta pokračuje také směrem na východ kraje v oblasti Nízkého Jeseníku, typické pro tyto oblasti jsou krátká léta, dlouhé zimy se srážkami nad 400 mm a dále dlouhá přechodná období,. Mírně teplá oblast se na severu nachází v oblasti Vidnavské nížiny a Žulovské pahorkatiny. Chladná oblast směrem na jih kraje přechází v oblast mírně teplou a teplou v pásu Hornomoravského úvalu, Moravské brány a Podbeskydské pahorkatiny. Pro tyto oblasti jsou typické normálně dlouhá období zimy, léta i přechodu se srážkami do 400 mm. Jih kraje v oblasti směrem ke Kroměříži se nachází malá velmi teplá oblast charakterizovaná velmi dlouhými léty, krátkou zimou a krátkými přechodnými obdobími.

Hranice bioregionů a biochor (jev B-33)

Biogeografický region (bioregion) je individuální jednotka biogeografického členění ČR na regionální úrovni. Bioregion je dán rozmístěním bioty v prostoru. Bioregion je vnitřně heterogenní a obsahuje typickou mozaiku nižších jednotek - biochor a skupin typů geobiocénů. Zpravidla se také vyznačuje charakteristickým reliéfem, klimatem a půdním pokryvem.

>>> Doplnit odkaz na mapku

Celkově se na území Olomouckého kraje nachází, nebo do něho alespoň zasahuje 13 bioregionů. Svitavský a  Orlickohorský bioregion zasahují na území kraje pouze minimálně.

Následující charakteristiky jsou přebrány z Koncepce ochrany přírody a krajiny pro území Olomouckého kraje.

• Pro prostějovský bioregion je typická sprašová pahorkatina, kde převažují dubohabrové háje a vyskytuje se zde 2. bukovo-dubový vegetační stupeň. V současnosti zde dominuje orná půda, zachovány jsou fragmenty vlhkých luk a travnatých lad; lesy, až na drobné nepůvodní akátiny, jehličnaté a topolové lesíky, chybějí.
• Kolem středního toku Moravy se rozkládá Litovelský bioregion tvořený rozšířenou nivou Moravy, dominuje 3. dubovo-bukový vegetační stupeň bohatý na rozsáhlý komplex lužních lesů s neregulovanými toky.
• Vrchovinou tvořený je Drahanský bioregion náležící 3. dubovo-bukovému až 5. jedlovo-bukovému vegetačnímu stupni (čtvrtý nejlesnatější bioregion na území kraje). Na strmých okrajových svazích jsou přítomny i ostrůvky teplomilných doubrav. 
• Vrchovinou a hornatinou je tvořený Šumperský bioregion, který je rozřezaný údolími horských řek s pestrou geologickou stavbou a ostrůvky vápenců. Bioregion má biotu 3. dubovo-bukového až 5. jedlovo-bukového vegetačního stupně (lesy pokrývají 41% jeho rozlohy).
• Nízkojesenický bioregion je tvořen náhorními plošinami se sítí údolí zaříznutých do svahů na obvodu pohoří. Převažuje biota 4. bukového stupně, při okrajích s ostrůvky 3. dubovo-bukového a v nejvyšších polohách 5. jedlovo-bukového stupně s ochuzenými horskými společenstvy. Nejvyšší polohy zaujímají horské bučiny a podmáčené smrčiny.
• Na pomezí Moravy a Slezska leží Jesenický bioregion, který zahrnuje členité hornatiny na krystalických břidlicích. Zastoupeny jsou vegetační stupně od 4. bukového po 8. subalpinského stupně. Bioregion patří k jádru výskytu autochtonního sudetského modřínu. Nacházejí se zde dvě velká rašeliniště s borovicí blatkou. Lesy dnes tvoří převážně smrkové kultury (zaujímají 81 % rozlohy). Z hlediska přírodních hodnot jde o nejzachovalejší bioregion v kraji.
• Na severu kraje se nachází Vidnavský bioregion, který zabírá podhorský okraj nížiny a je tvořen ledovcovými sedimenty s podmáčenými sníženinami a žulovými ostrovními horami. Bioregion má biotu 3. dubovo-bukového vegetačního stupně. Vegetaci tvoří acidofilní doubravy, háje, luhy a olšiny. V současnosti převažuje orná půda a borové kultury, hodnotné jsou zbytky vlhkých luk.
• Na samotném jihu kraje zasahuje Ždánicko-Litenčický bioregion tvořen nízkou teplou pahorkatinou na měkkých vápnitých sedimentech. Dominuje zde 3. dubovo-bukový vegetační stupeň, reprezentovaný v nejvyšších částech bohatými západokarpatskými bučinami nižších poloh. Na jižních svazích a v nižších polohách se vyskytuje 2. bukovo-dubový stupeň, odpovídající dubohabřinám.
• Na východě kraje leží Hranický bioregion tvořen pahorkatinou na měkkých sedimentech s vystupujícími kulmovými kopci. Dominuje biota 3. dubovo-bukového, při západním okraji 2. bukovo-dubového stupně. Biota je poměrně bohatá, se zastoupením vápence.
• Na něj na jihu navazuje Podbeskydský region tvořený vlhkou pahorkatinou na měkkých sedimentech, z níž vystupují ostře kopce z pískovcového flyše. Tvořený širokou nivou s regulovanými řekami je Kojetínský bioregion náležící do 2. vegetačního stupně. V současnosti převažují pole, zachovány jsou komplexy lužních lesů, zbytky luk a rybníky s bohatou faunou.